Vstup do interní sekce

Interní systém hodnocení kvality pro ambulantní sféru

24.6.2016

Vzhledem k opakovaným dotazům na obsah uvedené problematiky přinášíme další informace, které napomohou lékařům při zpracování hodnocení kvality ve vlastní praxi.

O co vlastně jde? Jedná se o definování základních rizik provozu ordinace a nastavení několika zásadních standardů, které pomáhají tato rizika eliminovat. Společnost všeobecného lékařství připravuje přehledný manuál pro tyto účely sebekontroly. Ještě před tím však uvádíme stručný nástin pro orientaci v legislativě a jejím obsahu.

Vzory dokumentů pro interní systém hodnocení kvality (ke stažení).

Ministerstvo zdravotnictví vydalo v říjnu loňského roku Věstníkem MZ ČR č. 16/2015 metodiku zavádění systému hodnocení kvality a tím povinnost všem poskytovatelům zdravotní péče zavést si interní systém hodnocení kvality. Tento systém je nastaven v souladu se zněním § 47, zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování: minimální požadavky pro zavedení interního systému hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb.

Věstník MZ ČR č. 16/2015 definuje parametry interního systému kontroly kvality na základě stanovených standardů.

Ordinace plní podmínky definované Věstníkem Ministerstva zdravotnictví, pokud má zpracované uvedené standardy určené pro poskytovatele ambulantní péče:

  1. Standard: Bezpečnost při používání léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti (RBC2 Resortní bezpečnostní cíl Ministerstva zdravotnictví)
  2. Standard: Zavedení optimálních postupů hygieny rukou při poskytování zdravotní péče (RBC5 Resortní bezpečnostní cíl Ministerstva zdravotnictví)
  3. Standard: Řešení neodkladných stavů
  4. Standard: Zajištění bezpečnosti skladovaných léčivých přípravků
  5. Standard: Stanovení zásad správné komunikace s pacientem
  6. Standard: Ordinační doba a zastupitelnost
  7. Standard: Sledování a vyhodnocování nežádoucích událostí

V součinnosti s plněním jednotlivých požadavků interního hodnocení kvality musí následovat také schopnost sebehodnocení. V praxi to znamená, že ordinace musí být schopna posoudit sebe sama, jak má dobře nastavený systém, zda, jak a kdo ho plní. Pokud se vyskytnou nějaké odchylky od stanovených standardů, jak a kdo je posoudí a nastaví nápravná opatření.

Interní versus externí audit

Je nutné si uvědomit, že pokud si poskytovatel zdravotní péče v ordinaci praktického lékaře zavede funkční a efektivní interní systém hodnocení kvality, nepotřebuje v podstatě žádný externí systém hodnocení kvality.

Pokud však poskytovatel zdravotní péče přesto usoudí, že chce svou ordinaci vést procesem neustálého zlepšování a prokázat nejen regulačním orgánům, ale i svým pacientům, že pracuje na vysoké kvalitativní úrovni, pak se může rozhodnout pro externí model hodnocení kvality. Ten je vždy dobrovolný.

V současné době existuje několik možností externí formy zavedení systému. Nejprve je možné zvolit plnění podmínek vyhl. č. 102/2012 Sb., O kvalitě a bezpečí, která nyní prochází novelou. Je to z důvodu toho, že současné znění vyhlášky je připraveno pro nemocnice a jednodenní péči. Není však přizpůsobena ambulantním provozům. Lze však očekávat, že Ministerstvo zdravotnictví uvede novou verzi vyhlášky poměrně brzy do praktického života a vyhláška již bude obsahovat metodiku standardů a jejich hodnocení externí formou i pro ambulance a záchranné služby. Pro posouzení plnění znění vyhlášky zvolilo Ministerstvo zdravotnictví již v minulých letech variantu společností či firem, u kterých MZ posoudilo jejich kompetence k posuzování systému kvality a bezpečí a uvedlo je na svých web stránkách. Tím znemožnilo možnost posuzování dle této vyhlášky jiným subjektům, které by mohly a chtěly a jsou kompetentní tento systém kvality a bezpečí posuzovat. S tím stanovilo i podmínky pro auditory – posuzovatele, kteří jsou schvalováni také Ministerstvem zdravotnictví. To vše však nyní prochází již zmíněnou novelou.

Další variantou externího systému hodnocení kvality je zavedení systému v souladu s mezinárodní normou ČSN EN ISO 9001:2015.

I tento systém je externí a tudíž dobrovolný.

Nicméně se jedná o mezinárodní normu, která je uznávaná na celém světě a kterou dobře znají i zahraniční pacienti, kterým vyhlášky a akreditace českého původu pranic neříkají.

Poslední a velmi náročnou formou externího hodnocení kvality je již zmíněná akreditace zdravotnických zařízení, kterou poskytují soukromé společnosti formou přesně stanovených podmínek daných akreditačními standardy.

Všechny verze externího hodnocení kvality jsou dokončeny vystavením osvědčení o shodě subjektu s nastaveným systémem. Toto osvědčení se vystavuje vždy na tříleté období. Každý rok se pak poskytovatel podrobuje dohledovému či dozorovému auditu. Po třech letech se cyklus opakuje.

U všech typů externího hodnocení kvality se účinnost a efektivita posuzuje externími i interními audity, které posoudí shodu ordinace s nastaveným systémem.

Souhrn: jedná o interní systém hodnocení, kterým ordinace sama sebe posoudí, zda standardní postupy plní. Nepotřebuje pro tento účel žádné externí posouzení. Prostě a jednoduše si lékař vlastníci ordinaci sám provede interní audit a tím provede i sebehodnocení. Má také možnost tímto úkolem pověřit někoho jiného.

Zpracovali:
MUDr. Otto Herber, místopředseda SVL ČLS JEP, ordinace@mudrherber.cz
Ing. Bc Irena Kouřilová: auditkouril@email.cz , www.auditkouril.cz

V Praze dne: 20. 6. 2016

Autor: František Jeřábek  |   Sekce: Zprávy   |   Tisk   |   Poslat článek známému


ISSN 1801-6383

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP